Propojování dat z různých tabulek Excelu můžeme úspěšně vyřešit pomocí vyhledávacích funkcí – SVYHLEDAT, POZVYHLEDAT, INDEX, XLOOKUP…
Pro potřeby konsolidace dat jsou však k dispozici i další, bohužel mnohými uživateli opomíjené funkce – ZVOLIT, POSUN, SWITCH…
K dispozici máme i dvojici funkcí, s jejichž pomocí zkušení uživatelé vytvářejí velmi robustní excelovské modely založené na propojování dat z různých listů, tabulek nebo oblastí – ODKAZ, NEPŘÍMÝ.ODKAZ.
Na webu DATASPECTRUM se těmto funkcím také pravidelně věnujeme, například v těchto příspěvcích:
Funkce ODKAZ umožňuje vytvořit ze vstupních hodnot adresu oblasti – například zápisem =ODKAZ(10;1) vytvoříme adresu $A$10.
Pokud adresu vložíme jako vstupní hodnotu do funkce NEPŘÍMÝ.ODKAZ, vrátí tato funkce hodnotu uloženou v buňce s touto adresou – tedy zápis =NEPŘÍMÝ.ODKAZ($A$10) vrátí hodnotu uloženou v buňce A10.
Adresu pro potřeby funkce NEPŘÍMÝ. ODKAZ ale můžeme vložit i pomocí funkce ODKAZ a vytvořit ji tedy z dílčích vstupních hodnot, které můžeme v průběhu výpočtu měnit.
=NEPŘÍMÝ.ODKAZ(ODKAZ(10;1)) – funkce vrátí hodnotu, kterou nalezne v buňce na průsečíku desátého řádku a prvního sloupce (A10).
Adresu buňky, kterou vytvoříme pomocí funkce ODKAZ můžeme zadat v libovolném typu adresace (relativní, absolutní, smíšené), doplnit názvem listu nebo sešitu, do kterého má odkazovat, případně rozhodnout, zda má být adresace typu A1 nebo R1C1.
Pomocí funkce NEPŘÍMÝ.ODKAZ můžeme odkazovat na více než jednu buňku listu – lze odkazovat na rozsáhlé oblasti tabulek a tímto způsobem určit, se kterými daty mají být prováděny v Excelu výpočty.
Pro seznámení s možnostmi funkce NEPŘÍMÝ.ODKAZ si můžete stáhnout přiložený soubor s několika řešenými příklady:
